Bloomova taxonomie je klasifikační systém, který byl poprvé představen v roce 1956 americkým pedagogem Benjaminem Bloomem a jeho spolupracovníky. Jeho hlavním cílem je kategorizovat různé úrovně kognitivních dovedností, které studenty vedou k hlubšímu porozumění a lepšímu zvládnutí učiva. Taxonomie je rozdělena do šesti hlavních kategorií, které jsou uspořádány hierarchicky od nejjednodušších po nejsložitější: znalost, porozumění, aplikace, analýza, syntéza a hodnocení. Každá z těchto úrovní má své vlastní charakteristiky a cíle, které učitelé mohou použít k plánování a hodnocení vzdělávacího procesu.
První tři úrovně — znalost, porozumění a aplikace — se zaměřují na základní kognitivní schopnosti. Znalost zahrnuje zapamatování faktů a základních pojmů, což je nezbytné pro další učení. Porozumění je schopnost interpretovat a vysvětlovat tyto informace, zatímco aplikace se zabývá využitím nabytých znalostí v nových situacích. Tyto úrovně jsou považovány za nezbytný základ pro rozvoj vyšších kognitivních dovedností, které umožňují studentům kriticky myslet a řešit komplexní problémy.
Vyšší úrovně — analýza, syntéza a hodnocení — se soustředí na komplexnější a abstraktnější myšlenkové procesy. Analýza zahrnuje rozklad informací na jednotlivé části a zkoumání vztahů mezi nimi. Syntéza je schopnost kombinovat různé prvky a vytvářet nové struktury či koncepty. Hodnocení znamená posuzování hodnoty nebo účinnosti určitých postupů na základě stanovených kritérií. Moderní revize Bloomovy taxonomie, která byla publikována v roce 2001, přidala další dimenze a aktualizovala terminologii, což odráží pokrok ve vzdělávací teorii a praxi. Tato revize zahrnuje i další aspekty učení, jako jsou metakognitivní dovednosti, což dále obohacuje původní koncept a jeho aplikovatelnost v současném vzdělávání.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)