Kolaborativní učení představuje pedagogický přístup, který klade důraz na aktivní spolupráci mezi studenty při řešení úkolů, sdílení znalostí a vzájemném rozvoji porozumění probírané problematice. Tento přístup vychází z konstruktivistických teorií učení, jež zdůrazňují, že poznání je sociálně utvářeno a nejlépe se rozvíjí v interakci s ostatními. Jedinečnost kolaborativního učení spočívá v roli studenta jako aktivního aktéra, který se podílí na utváření poznatků, což kontrastuje s tradičním přenosem informací od učitele k pasivním příjemcům.
Klíčovým prvkem kolaborativního učení je práce ve skupinách či týmech, kde si účastníci vzájemně vysvětlují látku, argumentují, obhajují své názory, hodnotí myšlenky spolužáků a hledají společná řešení. Tento proces podněcuje rozvoj kritického myšlení, komunikačních dovedností i metakognice, tedy schopnosti přemýšlet o vlastním učení. Zejména heterogenní skupiny vytvářejí podmínky pro obohacení perspektiv a efektivní zapojení členů s různými znalostmi či zkušenostmi. Úspěšná kolaborace také rozvíjí pocit odpovědnosti za společný výsledek a podporuje vnitřní motivaci k učení.
Z vědeckého hlediska studie potvrzují, že kolaborativní učení pozitivně ovlivňuje akademickou výkonnost, hlubší porozumění i dlouhodobé zapamatování učiva oproti čistě individuálním formám studia. Důležité je však vhodné pedagogické vedení, jasně nastavená pravidla a struktura spolupráce, aby nedocházelo k nerovnoměrnému zapojení či pouhému formálnímu rozdělení práce. Přínos tohoto přístupu je patrný nejen v tradičním školství, ale i v digitálním vzdělávání, kde kolaborativní online nástroje umožňují efektivní spolupráci napříč časem i prostorem. Kolaborativní učení proto představuje jeden z důležitých pilířů moderního pedagogického myšlení, jehož principy zásadně formují kompetence potřebné v současné společnosti.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)