Bloomova taxonomie je klasifikační systém, který byl vytvořen v roce 1956 Benjaminem Bloomem a jeho kolegy jako prostředek ke kategorizaci vzdělávacích cílů do různých úrovní složitosti a specifikace. Tento model je široce využíván v oblasti vzdělávání, aby pomohl učitelům, instruktorům a výukovým designérům při tvorbě efektivních a strukturovaných výukových programů. Bloomova taxonomie původně obsahovala šest úrovní: znalost (knowledge), porozumění (comprehension), aplikace (application), analýza (analysis), syntéza (synthesis) a hodnocení (evaluation).
V roce 2001 byla Bloomova taxonomie revidována, což vedlo k drobným změnám v terminologii a pořadí kategorií. Revidovaná verze nyní zahrnuje následující úrovně: zapamatování (remembering), porozumění (understanding), aplikace (applying), analýza (analyzing), hodnocení (evaluating) a tvorba (creating). Každá z těchto úrovní popisuje různé kognitivní procesy, které žáci používají při učení. Například „zapamatování“ zahrnuje schopnost vybavit si a reprodukovat základní fakta, zatímco „tvorba“ zahrnuje schopnost spojit různé prvky do nového celku nebo vytvořit originální výsledek.
Bloomova taxonomie je tedy nástrojem pro systematické plánování výuky a hodnocení, který umožňuje učitelům lépe se zaměřit na rozvoj vyšších kognitivních dovedností u žáků. Pomáhá při formulaci výukových cílů, navrhování aktivit a úloh, které odpovídají různým úrovním kognitivního vývoje. Díky tomu může být výuka více zaměřená a efektivní, což podporuje hlubší a trvalejší učení. Bloomova taxonomie rovněž usnadňuje vytváření vyvážených testů a hodnocení, které pokrývají široké spektrum kognitivních dovedností, od základního zapamatování informací až po komplexní tvůrčí myšlení.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)