Inkluzivní vzdělávání představuje přístup, který usiluje o zajištění rovných příležitostí ke vzdělávání pro všechny žáky bez ohledu na jejich individuální odlišnosti. Principem inkluze je začleňování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných tříd, kde jsou podporováni odpovídajícími metodami, nástroji a úpravami prostředí. Tento koncept vychází z přesvědčení, že diverzita žáků je přirozená a představuje obohacení pro celou školní komunitu. Inkluzivní vzdělávání kontrastuje s tradičním segregovaným vzděláváním, kdy byli žáci se speciálními potřebami oddělováni do speciálních škol nebo tříd.
Zavádění inkluzivního vzdělávání vyžaduje proměnu v myšlení, postojích i praxi všech aktérů školy – pedagogů, žáků, rodičů i školského managementu. Klíčovou roli hraje individualizace výuky, která umožňuje každému žákovi dosahovat svého maximálního potenciálu při respektování jeho specifických potřeb. To se realizuje například prostřednictvím podpůrných opatření, asistence, využívání moderních technologií či diferenciace obsahu a formy výuky. Škola se tak musí stát bezpečným a podnětným prostředím, kde každý žák zažívá úspěch, pocit přijetí a sounáležitosti.
Vědecké výzkumy potvrzují, že inkluzivní vzdělávání přináší řadu benefitů nejen žákům se speciálními potřebami, ale i žákům intaktním. Dochází k rozvoji sociálních dovedností, empatie, tolerance a schopnosti spolupracovat v různorodých skupinách. Přes obtíže, které s realizací inkluze souvisejí – například nedostatek finančních prostředků, chybějící proškolení pedagogů nebo stereotypy ve společnosti – je trend směřující k větší otevřenosti a inkluzivitě vzdělávacích institucí nezpochybnitelný. Inkluzivní vzdělávání tak není pouze otázkou legislativních změn, ale zásadní společenskou hodnotou a předpokladem pro budování spravedlivější společnosti.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)