Inkluzivní vzdělávání představuje současný trend ve vzdělávacích systémech, jehož cílem je zajistit rovný a spravedlivý přístup ke kvalitnímu vzdělání pro všechny žáky bez ohledu na jejich individuální zvláštnosti, zdravotní postižení, sociálně-ekonomické zázemí či kulturní odlišnosti. Základní myšlenkou této koncepce je, že rozmanitost žáků není překážkou, ale naopak obohacujícím prvkem výuky samotné. Legislativně je inkluzivní vzdělávání zakotveno například ve školském zákoně České republiky či v mezinárodních dokumentech, jako je Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením. Školy si proto kladou za cíl začlenit do hlavního vzdělávacího proudu i ty děti, které v minulosti navštěvovaly speciální školy, přičemž jim poskytují příslušnou podporu, například v podobě asistentů pedagoga či individuálně upravených učebních plánů.
Aby bylo inkluzivní vzdělávání efektivní, je třeba zaměřit se na několik klíčových oblastí. V první řadě je nutná systematická příprava a další vzdělávání učitelů, kteří musí být vybaveni dovednostmi pro práci s heterogenní skupinou žáků a schopností přizpůsobit výuku individuálním potřebám. Důležitá je i spolupráce se specialisty z oblasti speciální pedagogiky, školními psychology nebo logopedy. Nedílnou součástí inkluze je vhodné materiální a technické zázemí, které umožní například přístupnost učeben či moderní didaktické pomůcky. Rovněž se klade důraz na vytváření podpůrného klimatu ve škole, kde se respektuje odlišnost a kde panuje atmosféra vzájemné pomoci a přijetí.
Z vědeckého pohledu přináší inkluzivní vzdělávání řadu pozitivních efektů nejen pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, ale i pro jejich vrstevníky bez handicapu. Výzkumy ukazují, že inkluze podporuje rozvoj empatie, toleranci a sociálních dovedností u všech dětí. Kromě toho inkluzivní prostředí přispívá ke snižování předsudků a stereotypů, podporuje občanskou angažovanost a vytváří základy demokratické společnosti. Nicméně je třeba upozornit také na výzvy, které s sebou realizace inkluzivního vzdělávání přináší – například nutnost dostatečného financování, překonávání regionálních rozdílů či odporu části pedagogické a rodičovské veřejnosti. Celkově však lze říci, že inkluzivní vzdělávání, pokud je správně implementováno, přináší významný pokrok v kvalitě i spravedlnosti vzdělávacího systému.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)