Inkluzivní vzdělávání představuje přístup v rámci školního systému, který usiluje o zajištění rovných příležitostí ke vzdělání pro všechny žáky bez ohledu na jejich individuální rozdíly, například zdravotní postižení, kulturní či sociální zázemí, jazykové odlišnosti nebo speciální vzdělávací potřeby. Základní filozofií inkluze je přesvědčení, že všechny děti mají právo učit se společně ve stejném prostředí, být součástí běžného kolektivu a rozvíjet své schopnosti a dovednosti podle individuálních možností. Inkluze odlišuje samotné začlenění žáků do běžného proudu vzdělávání (integraci) tím, že klade důraz nejen na fyzickou přítomnost, ale především na aktivní zapojení, participaci a přijímání každého jednotlivce.
Implementace inkluzivního vzdělávání vyžaduje komplexní změny v organizaci školy, ve výuce, přístupech pedagogů i v prostředí samotných škol. Klíčovou roli zde hraje rozmanitost výukových metod, využívání individuálních vzdělávacích plánů, týmová práce učitelů i odborných pracovníků (např. speciálních pedagogů, asistentů pedagoga, psychologů) a vytváření podpůrných opatření podle potřeb konkrétních žáků. Důraz je kladen na rozvoj kooperativních vztahů, prevenci šikany a stereotypů a na podporu pozitivního školního klimatu, v němž jsou respektovány odlišnosti a každý jedinec má možnost dosáhnout svého maximálního potenciálu.
Vědecké výzkumy opakovaně potvrzují přínosy inkluzivního vzdělávání nejen pro samotné děti se speciálními vzdělávacími potřebami, ale i pro ostatní žáky a celou školní komunitu. Mezinárodní organizace jako UNESCO nebo Evropská agentura pro speciální a inkluzivní vzdělávání upozorňují na to, že inkluze podporuje rozvoj empatie, sociálních dovedností a tolerance, zvyšuje celkovou kvalitu vzdělávacího systému a napomáhá budování spravedlivější společnosti. Současně však upozorňují na nezbytnost podpůrných mechanismů, kontinuálního vzdělávání pedagogů a flexibilního financování, které umožňuje reagovat na měnící se potřeby žáků i škol. Inkluzivní vzdělávání tedy není pouze otázkou legislativních norem, ale vyžaduje systémový, dlouhodobý a promyšlený přístup napříč celou školní i společenskou sférou.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)