Inkluzivní vzdělávání představuje přístup ke vzdělávání, který klade důraz na začleňování všech žáků bez ohledu na jejich individuální odlišnosti, schopnosti, zdravotní stav, sociální zázemí či kulturní rozdíly. Základní filosofií inkluzivního vzdělávání je přesvědčení, že každý žák má právo na kvalitní vzdělávání v běžném školním prostředí, kde jsou podporovány jeho vzdělávací potřeby a respektována jeho jedinečnost. V praxi to znamená, že školy přizpůsobují výuku a prostředí tak, aby vyhovovaly širokému spektru žáků, a to nejen žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, ale i těm nadaným, cizincům či žákům z odlišně kulturního prostředí.
Hlavními pilíři inkluzivního vzdělávání jsou principy rovnosti, diferenciace a participace. Rovnost znamená, že všichni žáci mají stejný přístup ke vzdělávání a nejsou diskriminováni na základě žádných individuálních charakteristik. Diferenciace ve výuce umožňuje učitelům upravovat metody, formy práce i obsah tak, aby co nejlépe odpovídal schopnostem a potřebám jednotlivých žáků. K tomu často slouží nástroje jako individuální vzdělávací plány, asistenti pedagogů či podpůrná opatření ve třídě. Participace pak označuje aktivní zapojení všech žáků do dění ve třídě i celé škole, čímž se buduje pocit sounáležitosti a vzájemné tolerance.
Výzkumy potvrzují řadu přínosů inkluzivního vzdělávání nejen pro žáky se speciálními potřebami, kteří mají možnost být plnohodnotně zapojeni do kolektivu svých vrstevníků, ale i pro žáky intaktní. Tito žáci se učí empatii, vzájemné spolupráci a respektu k různorodosti, což je připravuje lépe na život ve společnosti. Přesto inkluze přináší i řadu výzev, jako je nutnost dalšího vzdělávání učitelů, dostatek podpůrných prostředků, či změna postojů společnosti. Úspěšná inkluze proto vyžaduje nejen změny na úrovni školy a vzdělávacího systému, ale také podporu celé společnosti a politiky zaměřené na podporu diverzity.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)