Komunitní učení představuje pedagogický přístup, který klade důraz na spolupráci, sdílení znalostí, a aktivní zapojení členů určité komunity do vzdělávacího procesu. Tento koncept vychází z přesvědčení, že učení není pouze individuální činností odehrávající se izolovaně mezi učitelem a žákem, ale může a mělo by být i kolektivním procesem, v jehož rámci jednotlivci společně řeší problémy, navzájem se inspirují a podporují. Komunitní učení se často uplatňuje ve vzdělávacích institucích, neziskovém sektoru či v rámci občanských iniciativ, kde se využívá potenciálu rozmanitých zkušeností a znalostí jednotlivých účastníků k dosažení kvalitnějších vzdělávacích výsledků.
Jednou z klíčových charakteristik komunitního učení je rovnost mezi účastníky a snaha odbourat tradiční hierarchii mezi učitelem a žákem. Tím dochází k větší otevřenosti, důvěře a prostoru pro kritické myšlení. Komunitní učení často využívá metod jako jsou pracovní skupiny, peer-to-peer mentoring, diskusní fóra, nebo projektová výuka, kde každý člen přispívá svým pohledem a zkušeností k řešení konkrétního zadání. V procesu komunitního učení tak mohou vznikat inovativní myšlenky, které by v rámci běžné frontální výuky nemusely být nikdy vysloveny.
Z vědeckých poznatků vyplývá, že komunitní učení má řadu přínosů. Nejenže rozvíjí sociální kompetence, empatii a schopnost efektivně komunikovat, ale zároveň učí respektovat odlišnosti a podporuje aktivní občanství. Některé studie dokládají, že studenti zapojení do komunitně orientovaných projektů vykazují výraznější pokrok jak v akademických, tak v sociálních dovednostech. Komunitní učení zároveň podporuje pocit sounáležitosti a zvyšuje motivaci studujících k dalšímu sebevzdělávání. Z těchto důvodů je stále častěji prosazováno jako doplněk či alternativní přístup ke klasickému vzdělávacímu modelu nejen v českých školách, ale také v rámci celoživotního vzdělávání a komunitního rozvoje v širším společenském kontextu.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)