Montessori metoda je alternativní pedagogický přístup, založený na pozorování dětského chování a vývojových potřeb. Její základ položila lékařka a pedagožka Maria Montessori na počátku 20. století. Metoda vychází z principu, že dítě je od narození vybaveno vnitřní motivací k učení a objevování světa kolem sebe. Učitel nebo průvodce zde tedy nevystupuje jako hlavní zdroj vědomostí, ale spíše jako laskavý pozorovatel, připravující vhodné prostředí a pomůcky, které dětem umožňují učení na základě vlastního tempa a zájmů.
Podstatnou charakteristikou Montessori metody je tzv. „připravené prostředí“, což znamená uspořádání učebny či prostoru tak, aby dítě mělo k dispozici logicky uspořádané a esteticky přitažlivé pomůcky, které podporují jeho samostatnost, tvořivost a odpovědnost. Montessori materiály jsou navrženy tak, aby poskytovaly možnost smyslového vnímání a konkrétního pochopení abstraktních pojmů. Děti si volí aktivity samy v rámci připravené nabídky, což zvyšuje jejich motivaci, rozvíjí schopnost soustředění a pěstuje vnitřní disciplínu. Dospělý pozoruje dítě, zasahuje jen v případě potřeby a slouží jako inspirace i podpora.
Vědecké výzkumy i dlouhodobé zkušenosti potvrzují, že absolventi Montessori škol se vyznačují vyšší úrovní samostatnosti, lepšími sociálními dovednostmi a schopností celoživotního učení. Přístup nezahrnuje klasické známkování ani srovnávání s ostatními, čímž se eliminuje zbytečný stres a podpora vnější motivace. Montessori vzdělávání je používáno v mateřských, základních i středních školách po celém světě a je uznáváno jako efektivní způsob rozvoje dětského potenciálu s důrazem na respektování individuality dítěte, rozvíjení jeho kompetencí a přípravu na úspěšný a šťastný život.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)