Montessori pedagogika je vzdělávací přístup založený na práci a teoriích italské lékařky a pedagožky Marie Montessori ze začátku 20. století. Tento přístup klade důraz na samostatnost, svobodu s určitými hranicemi a respekt k přirozenému vývoji dítěte. V Montessori vzdělávacím prostředí se děti učí prostřednictvím interakce s připraveným prostředím a materiály, které jsou speciálně navrženy tak, aby podporovaly rozvoj kognitivních, motorických a sociálních dovedností.
V Montessori třídách jsou děti různého věku umístěny do stejných skupin, což umožňuje mladším dětem učit se od starších a starší děti zase získávají vůdčí dovednosti a empatii při pomoci mladším dětem. Učitelé v Montessori systému slouží jako průvodci nebo mentoři, kteří sledují a podporují přirozený vývoj dítěte namísto toho, aby diktovali, co by dítě mělo dělat. Děti mají také možnost volby a jsou povzbuzovány k tomu, aby se věnovaly činnostem, které je zajímají, čímž se rozvíjí jejich intrinsická motivace a láska k učení.
Montessori pedagogika zdůrazňuje učení skrze smysly a praktické zkušenosti. Materiály jsou navrženy tak, aby byly samonápravné – například pokud dítě udělá chybu, materiál mu to naznačí, aniž by potřebovalo vnější potvrzení nebo kritiku. Díky tomu se mohou děti učit z vlastních chyb a rozvíjet schopnost samostatného uvažování a problémového řešení. Úlohou pedagoga je zajistit, aby prostředí bylo přátelské, podporující a připravené na splnění individuálních potřeb každého dítěte. Montessori pedagogika je dnes praktikována po celém světě ve školách a domácím vzdělávání a je uznávána pro svůj přínos k rozvoji nezávislých a celostně vzdělaných jedinců.
Mgr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)