Pedagogická diagnostika je oblastí aplikované pedagogiky, která se zabývá identifikací, měřením a hodnocením různých aspektů vzdělávacího procesu, a to z hlediska jednotlivého žáka, skupiny žáků či vzdělávacího systému jako celku. Cílem pedagogické diagnostiky je poskytnout relevantní informace o vzdělávacích potřebách, schopnostech, dovednostech a výkonu žáků, které mohou být využity pro individuální přístup a optimalizaci vzdělávacího procesu. V praxi se pedagogická diagnostika zaměřuje na odhalování učebních stylů, motivace, předpokladů pro učení, ale také na identifikaci specifických vzdělávacích potřeb, jako jsou například poruchy učení nebo nadání.
Proces pedagogické diagnostiky obvykle zahrnuje několik fází, začínající sběrem informací pomocí různých diagnostických nástrojů, jako jsou pozorování, rozhovory, anketní dotazníky, testy a škály hodnocení. Následuje analýza a interpretace získaných dat, často s použitím statistických metod, aby bylo možné posoudit, jak se jedinec nebo skupina umisťuje ve vztahu k určitým normám nebo očekávaným výsledkům. Na základě této analýzy jsou formulovány diagnostické závěry, které slouží jako podklad pro navrhování vhodných vzdělávacích strategií, intervencí nebo adaptací vzdělávacího procesu.
V současné době se pedagogická diagnostika čelí neustálé potřebě adaptace na dynamické změny ve vzdělávacích trendech a na rostoucí požadavky na individualizaci vzdělávání. Učitelé a vzdělávací specialisté jsou vyzýváni k používání diagnostických metod, které jsou vědecky podložené, kultivovaně citlivé a schopné zachytit komplexnost lidského učení v různých kontextech. Pedagogická diagnostika tedy představuje klíčový nástroj pro rozvoj kvality a efektivity vzdělávacích systémů a pro podporu všech žáků ve vzdělávacím procesu.
Mgr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)